JAN HEČKO
od: 7.11.1991 6.00 Tábor/Milevsko
do: trvá – Jamky u Hvožďan, Přístav Jasněnka
732101014
Přístav Jasněnka Místo, kde sdílím své texty a básně. Taky je místo ve skutečnosti. Je to maringotka, kterou jsem postavil a kde s Vincentem žijem. (jak to myslí ve skutečnosti??)
Život si piš Místo, kde sdílím své výrobky a setkání.
Mlýn Jamky Místo, kde žiju a tvořím spolu s dalšími lidmi školu a místo pro setkávání.
2101708365/2010
IČO : 06469426
Ničeho se neboj ♥
(POZOR tento web obsahuje pravopisné chyby, což nemá vliv na mé výrobky, služby a bytí) PROČ?
Tohle je jeden z příběhů, který o sobě můžu vyprávět. Kolik jich je celkem? O kterých mám mluvit? O kterých vůbec nevím? Jsou důležité?
Celé tyhle stránky jsou plné příběhů. A ty příběhy jsou střípky příběhu, který teď jmenujeme jako Jan Hečko. A tenhle příběh je součástí příběhu, který trvá od začátku? Věčně? Součástí příběhu vesmíru. A tenhle příběh je zas součástí tajemství. Zároveň to tajemství nosím v sobě.
Žiju, myslím, cítím, vidím, slyším, jsem…
toho času také knihvazač, vydavatel, ilustrátor, básník, průvodce, učitel, truhlář, tesař, stavitel, hudebník, performer, zpěvák, umělec, matematik, herec, pekař, poutník, punkáč, ezoterik, fotbalista, hipík, atlet, stojař…je to zajímavý svět, kde se můžu a můžeš stát čímkoliv. Pozoruji svět a sebe. Pozorovat se dá běžně pořád, s rouškou nebo bez, v tramvaji, na přechodu, když mi spadne zmrzlina na zem nebo když syn brečí, že mu spadla zmrzlina na zem nebo tak. Co se ve mně děje v tu chvíli nebo v tamtu chvíli? Dobrý prostor na pozorování je při hraní her.
Hry mám rád. Rád jsem s lidma a rád s nima hraju. Rád s nimi mluvím o tom, co žiju nebo o tom, o čem přemýšlím. Jak je to daleko od sebe?
Tvořím obrazy ze slov. Vytvářím místo pro setkání. Rád si představuju svět. Ptám se sám sebe, musí to tak být? To, co považuji za běžné, normální a obvyklé. Dělám to, co momentálně je a mám rád.
Rád beru věci do rukou. Často v mých rukou je papír. To když vznikají knihy. Možná i více často je to dřevo, klacek, trám, špalek nebo lať. A s nimi se v rukou střídá různé nářadí
Rád i rukama hraju na hudební nástroje, těch mám mrak. A dá se mě potkat jako Vanutí.
Rád i rukama kreslím. A taky hladím. Oheň nebo krajinu nebo ruku druhého člověka.
Taky rukama píšu tohle psaní na počítači a další psaníčka, abych byl viděn v tomhle prostoru.
V jiných časech jsem byl průvodce v Lesním klubu Havránek nebo dělník v Kokoze nebo student ČVUT. Taky jsem i žil v Milevsku, kde jsem se narodil. Toho času jsem často s dětma ve svobodné škole Mlýn Jamky, kde zkoumáme, co to je svoboda a jestli to, co děláme, tak musí být nebo by to mohlo být i jinak.
Už dlouho jsou okolo mne nějaké děti. Ptám se, co teď v sobě mám, když jsem tady s vámi? Co přináším a co není vidět? To je krásné a někdy náročné a baví mě. Sdílení prostoru s dětma a dospívajícíma a tak zpívám o tom, ať jsou i v širším světě více mezi námi a s námi a kolem nás. Chybí tady v tom světě. Pozvěme je.
Jsem rád, co teď dělám a zároveň přichází další nápady a výzvy. Tak jsem zvědavý, co mě čeká dál.
..jsou lidé, kteří se nikdy nemohou ve Fantazánii ocitnout, a pak jsou takoví, kteří to dovedou, ale zůstanou tam navždy. A pak se vyskytují i ti, kteří do fantazánie vejdou a zase odejdou a vrátí se zase nazpět. Tak jako ty. A právě to jsou lidé, kteří uzdraví oba světy. // Nekonečný příběh – Michael Ende
Mou velkou inspirací je Intuitivní pedagogika a Nekonečný příběh. I pohádky a všechny příběhy. S další otázkou, jaký příběh teď žiju nebo žijeme? A jaký chceme žít?
Když budete vidět možnou spolupráci nebo vás bude něco zajímat či mít nějakou otázku, rád se o tom dozvím.
Buďme zdrávi
Život si piš
Jan
