Vyrob si svůj stůl
Bylo šest dní, kdy přijelo na Mlýn Jamky sedm kluků a vyrobili jsme spolu šest stolů. Šest stolů, které si kluci odvezli domů. Na začátku byla hromada nesámovaných fošen. Klukům je mezi devíti a šestnácti lety. Každý si zvolil pro svůj stůl vlastní rozměry.
Jaký to byl čas? Čas plný učení. Nadšení a zapálení. Čas plný práce a hry. Bylo hezký vidět, jak do práce s klukama přichází i hra. Možná to byl čas plný hry, kdy občas se objevila práce? Já nevím, jak se to odděluje a jak to, kdo vnímal. Rozhodně jsme strávili plno času tvořením. Čas plnosti z toho, že dělám něco opravdickýho a na konci čas radosti, že umim vyrobit stůl. A vezu si ho domů.
Taky jsme dělali i něco jinýho. Koupali se, plavali na loďce, hráli fotbal, šli na výlet do obchodu, poslouchali hudbu..
Co krokem dní kluky potkalo za učení. Naučili se, že dokážou velký věci v tomhle světě. A to se nám bude všem hodit, když lidi budou mít sebedůvěru. Vytvářejme prostor, kde děti a dospívající mohou dokázat velký věci. Kde vytvářejí svět.
Učili se spolupracovat. Protože bez pomoci druhých by stůl vyrobit nedokázali. Někdy je potřeba, aby někdo něco držel nebo pomohl odnést nebo udělal něco, co já nezvládnu nebo ukázal něco, co neznám. To fungovalo skvěle.
Učili se praktickou geometrii a matematiku. Jelikož na začátku byli nesámovaný fošny, bylo potřeba všechno naměřit, narýsovat. Spočítat si, jak dlouhý maj být nohy. Číst z nákresů a zjistit z něj potřebný informace. Možná se to zdá jednoduchý, ale je docela komplexní věc, kterou se člověk učí postupně. Honza to shrnul na konci takto. Konečně jsem mohl řešit nějaké praktické příklady, né jako ve škole, když máš úlohu. Jdeš po kolejích, sluníčko svítí pod úhlem 36 stupňů, na obloze je pět mraků. Jakou rychlostí jede vlak?
Učili se stroji a nářadím. Motorovka, mafl a protahovačka. A vrtačka, vibrační bruska a flexa. Nářadím pak pila, dláto, poříz, metr, úhelník, brnkačka, vodováha a další. Už jenom se to naučit pojmenovávat. Někteří spoustu těch věcí viděli poprvé. A celkem rychle se naučili se vším pracovat, protože jsme to potřebovali celý čas. Jen vracet nářadí na svoje místo je složitý úkol. Taky se to člověk učí.
Učili se přemýšlet nad tím, co teď mám udělat a co udělat potom. Jak na sebe navazujou různý části výroby. Jak si ušetřit práci, když to udělám jinak. Jak si zařídit prostor, aby se mi líp pracovalo. Jak si to upnout, aby se mi líp řezalo. A tak různě věci kolem toho všeho. Zdá se jako maličkost, ale jsou věci, který jsou nezbytný a člověk se je taky učí.
Pak určitě velký učení chybovat, kdy něco pokazim a musím to dělat znovu. I několikrát, když už si myslím, že to mám. A s tím i zažívat emoce během výroby. Překonávat překážky. A mít nějaký cíl a dokončit ho. A určitě spoustu dalších věcí, který si nevybavuju nebo nevnímám nebo nejdou snadno pojmenovat.
Určitě mám plán takové setkání se stolem zopakovat. Budu rád, když napíšete, že byste měli o to zájem pro své děti, abych viděl, jestli je o to zájem. Díky. Možná vymyslím i další. Kluci řikali, že by si rádi příště vyrobili židli. Když by vás zajímalo, jak takhle starý kluci dokážou vyrobit stůl a jak můžou pracovat s takovýma strojema a chtěli podobné zážitky dopřát dalším dospívajícím, napište a můžem se domluvit na spolupráci. Jsou kolem další záměry. Udělat takové setkání, kdy budou spolu vyrábět otec se synem. Jezdit do škol a pár dní vyrábět v nějaké škole. Nebo když lidi ze školy přijedou společně si vyrobit něco k nám. Protože to není jen to vyrábění, ale i společný čas a to, že něco děláme spolu a to je obohacující pro tu skupinu.
To se může stát a i další věci. Když budete vidět možnou spolupráci nebo měli nějaký napády, co by se dalo dělat dál, rád se o tom dozvím.
Stoly vyrábíme i na zakázku. Momentálně máme volný 85×200, jinak můžem vyrobit rozměr podle vašich představ.
Díky klukům a rodičům, že do toho šli a díky všem, kdo na tom mají podíl, že se to povedlo.
