PERGOLA S TOVARYŠI (2022)
Komunitní zahrada Na Polské – Praha
Tuto stavbu jsem pojal jako TÁBOR KDE STAVÍME SVĚT. Můj úkol byl postavit pergolu a tak jsem nabídl dospívajícím, ať se na tom podílí a něco se naučí. Snažím se zapojovat děti a dospívající do reálných věcí, které dělám.
přihlásili se čtyři kluci a byly skvělý čtyři dny. Dny práce, dřiny, potu, vedra, trochu krve, vaření na ohni, povídání, sdílení, společné radosti, vzteku z chyb, únavy, nadšení z toho, že tohle dokážeme.
Na začátku hromada klád. Za pár dní práce pergola stojí.
V srpnu jsme se sešli já s Jakubem a čtyřmi kluky kolem 13 let na Komunitní zahrada Na Polské
Nebylo jistý jestli se nám to povede nebo ne. Aspoň mě ne. Neměli jsme stanovený, kolik práce máme za den udělat odkdy dokdy pracovat nebo kdy budem jíst nebo kdy jít spát. Pracovali jsme jak to šlo. Když jsme si chtěli odpočinout, tak jsme přestali a odpočívali nebo se šli koupat a když jsme měli hlad, začali jsme chystat jídlo. A když už jsme byli unavený, šli jsme spát.
Nakonec se nám to povedlo. Kluci byli překvapeni, že něco takovýho dokážou a že vůbec mají takovou možnost a někdo je k tomu pustí a dá jim nářadí a důvěru. Klukům prošlo rukama několik nástrojů, se kterýma se doopravdy naučili pracovat. Protože je neměli jen na chvilku na vyzkoušení, ale protože s nima opravdu pracovali.
Kluci na začátku dostali peníze na jídlo na všechny čtyři dny a hospodařili a nakupovali s nimi, dle vlastní váhy. Z toho, co nakoupili, potom vařili jídlo na ohni. Měli jsme různé speciality, co jsem ještě nikdy nejedl, a vždycky mi jídlo chutnalo. Nějaké peníze jim zbyly a ty si rozdělili mezi sebou.
Při večerních kruzích u ohně jsme sdíleli jak nám je během našeho soužítí a co jak to můžem udělat, aby nám spolu bylo dobře. Během povídání při práci jsme naráželi na témata, které nás potkávají v životě a které se běžně v jejich světě nesdílejí. Jako je šikana, porno, holky nebo škola.
Celkově mě to hodně bavilo. Kluci, kteří moc nevěděli do čeho jdou a učili během práce, byli skutečně užiteční. Kdybych to stavěl sám s Kubou trvalo by nám to určitě déle. A dává mi smysl přinášet děti a dospívající do světa a dávat jim zodpovědnost a svobodu. Né jen proto, že můžou být užiteční, ale také se tím učí. A také havně jsou s náma. Vidí nás, co děláme a cítí a my jsme s nima a taky je vidíme a cítíme. Celkově jsme SPOLU.
Stavba je z borových kulatin. Ošetřena lněnou fermeží.
Díky Jakubovi a klukům za takovéhle možnosti ♥
